Chvála V.: Revoluce nebo jen nuda?
Co se to ve Francii děje, ptáme se při ranních zprávách. V noci na předměstích gangy mladistvých v kapucích zapalují auta, školy, policejní stanice, útočí na všechno co představuje autoritu- policii a školu. Obchody zapalují ale nevykrádají. Dělají to tak šikovně, že těžkopádní ozbrojenci a hasiči stačí jen likvidovat následky, zatímco chlapci se jim za rohem pod rouškou tmy smějí. Ve své mohutné přesile se státní moc ve světle nočních požárů jeví zcela bezmocná proti zápalkám v rukou dovádivých mladíků. Je to revoluce nebo happening? Komentátoři se předhánějí v líčení chudoby a vykořenění na předměstích velkých francouzských měst. Měli bychom uvěřit, že gangy mladíků touží po práci, bouří se prý proti nespravedlnosti, možná dokonce bojují proti státu, který nalákal jejich dědy na práci do Francie po válce, když nebylo pracovní síly dost, a teď se k nim a jejich dětem chová macešsky. Jaké to romantické úvahy, které situaci dnešních mladých lidí porovnávají s dělnickými nepokoji z devatenáctého století optikou marxistické teorie. Co když se ti mladíci prostě jen nudí a chtějí útočit na autoritu, protože je to zábavné? Máte pocit, že mládež v kapucích na skatebordech touží zapojit se do pracovního úsilí? Že by si dělala starosti nad životní perspektivou delší než je příští hamburger?
Jestli by se neměli komentátoři inspirovat více v etologii, než v politologii či v dějinách dělnického hnutí. Případ se slony je zřejmě hodně opakovaný, ale stále ještě ne dost, aby ho pochopili i politici. V jedné africké rezervaci začali řádit party mladých slonů. Sotva dorostli svých dvaceti let, z ničeho nic napadali jiné tlustokožce a rozdupávali je, což je zcela nezvyklé. Byli to shodou okolností jedinci, které před časem do této oblasti lidé přestěhovali z jiné rezervace, kde se sloni přemnožili. Naštěstí byl po ruce vzdělaný etolog, který správcům doporučil, aby místo vybíjení zuřících sloních mladíků přivezli do oblasti několik dospělých slonů, kteří tam chyběli. Bylo to divné opatření, ale brzy po příchodu dominantních samců do sloní komunity nepokoje utichly. Mladící zkrotli, aniž by je zkušení samci nějak fyzicky napadli. Dokonce víme díky pečlivému měření, že sloním mladíkům klesly hodnoty testosteronu. Je těžké příklady z přírody převádět na lidi, ale sloni jsou nám podobní v tom, že vytvářejí dlouholeté rodinné svazky, které vytvářejí sociální strukturu.
Co se asi stalo s přistěhovaleckými rodinami během dvou tří generací ve Francii? Vytrženy ze své země , vyvářely ostrůvky jiné kultury v cizím světě. Děti nešlo izolovat od většinové společnosti a ty se nutně dostaly do podivné situace: zatímco doma především v muslimských rodinách je kultura dosud vedena pod tlakem etiky povinnosti, s významným postavením rodinné hierarchie, okolní evropský svět poraněný dvěma válečnými katastrofami nesnadno objevoval novou etiku odpovědnosti, jak popisuje francouzský intelektuál a sociolog Gilles Lipowetsky ve své knize „Soumrak povinnosti“ . Můžeme se jen dohadovat, co se v tomto konfliktu dvou různých etických soustav děje s otcovskou autoritou v muslimských chudých rodinách. Skutečnou autoritu si muži odjakživa získávají v zápasech s okolní realitou. Míra autority otců je dána jejich schopností uspět v praktickém světě. Pro syny bude důležité, zda otec je schopen dosáhnout znaků úspěchu (v evropské zemi to dnes je atraktivní auto, peníze a moc). Jak asi v tomto světle viděli dospívající chlapci žijící na předměstích Paříže své otce: jako úspěšné a schopné hlavy rodiny, nebo selhávající, slabé, v cizí kultuře se neorientující slabochy? V tom druhém případě, který je pravděpodobnější, by byli ve svém dospívání především mladí muži v podobné situaci, jako sloni, kteří se uklidnili až po příchodu dominantních samců. Shlukovali by se nejspíš do skupinek dodávajících si odvahy, případně by napadali všechno, co jim připomíná autoritu, aby posílili své sebevědomí. Obávám se, že je to ještě horší. Z rodin, které se pod náporem starostí hroutí, odcházejí obvykle nejdříve muži, protože jejich prvním lékem na hroutící se sebevědomí bývá alkohol, sex a násilí. Matky, které jsou více vázány k dětem, nemohou vychovat syny k mužské dospělosti. Ti se však bez skutečné autority, stabilizující jejich vývoj, neobejdou.
To, zda budou násilnosti v evropských městech pokračovat nebo ne záleží mnohem více na stavu mužské autority ve společnosti, než na dokonalé sociální podpoře. Vytváří evropská kultura ve svém nekonečném liberalizmu podmínky pro to, aby se dospívající chlapci setkávali při svém zrání v rodinách, ve školách, ve svém volnu, na ulici v postavách policistů, ve veřejném životě v postavách zralých politiků a vůdců s opravdovými autoritami? Aby bylo jasno, skutečná autorita je služba nikoli teror. Služba pevná a rozhodná ve prospěch celku. Pokud zde nemáme takové muže, bude násilností nutně přibývat. Nepůjde však o revoluci jako spíš o happening. Vladislav Chvála, 10.11.2005