Vladislav Chvála
V bouřlivých diskusích o válce Ruska proti Ukrajině se často ozývá udivené zvolání: „Dnes, v jednadvacátém století!?“ Jako by bezmála už čtvrtina nového století měla být zárukou vítězství rozumu a blahobytu nad válečným šílenstvím staletí minulých. Jenže dost přesné odhady toho, co se může stát a na co bychom měli být připraveni, tady byly dávno. Timothy Snyder (Cesta k nesvobodě), Michail Zygar (Všichni muži z Kremlu), Walter Laqueur (Rusko a perspektivy soužití se Západem), Madeleine Albrightová (Fašismus. Varování.), nebo Alexandra Alvarová (Průmysl lži) a řada dalších poukazují na nebezpečí Ruska marně. Lidé neradi věnují pozornost špatným předpovědím. Zvláštní paradox: zatímco špatné zprávy prodávají média, protože po nich čtenáři doslova pasou, špatné předpovědi nikdo slyšet nechce. Gilles Lipovetsky, francouzský sociolog polského původu napsal v r. 1992 v knize Soumrak povinnosti: „Jedenadvacáté století buď bude etické, nebo nebude vůbec.“ Jenže o etice tady nikdo slyšet nechtěl. Příliš staromódní. Nepopulární.
A jak to dopadá? Jeho varování zcela zapadlo. Etika v obchodě a podnikání se stala přítěží při bouřlivé globalizaci a zejména při privatizaci v zemích jen tak tak uniklých ze sovětské zóny. Nikoli dobu etickou, ale naopak dobu post-pravdivou vyhlásili i intelektuálové, kteří sami rezignovali na jakoukoli pravdu. A mnozí politici si na to s úlevou vsadili. Výborný argument pro všechny populisty: žádná pravda dnes už přeci není: Pravda je to, co říkám já. A lidé to rádi slyší, i když vědí, že je to lež jako věž. Ve společně sdíleném prostoru se strhly bouřlivé války o pravdu ověřovanou nikoli fakty, ale pouhými názory. Planeta se otepluje-žádné oteplování není. Probíhá pandemie-žádná pandemie není. Jedině elektrická auta nás zachrání-zákaz spalovacích motorů bude katastrofa… atd atd, však to všichni známe! Obviňujeme sociální sítě z toho, že rozdělují společnost a šíří lživé zprávy, které se šíří mnohem lépe než ty pravdivé. Algoritmy sociálních sítí tyto rozdíly dále jen zesilují, protože tato strategie prodlužuje čas uživatelů u obrazovek a ten se dá bohatě zpeněžit.
Svobodná diskuse a výměna názorů, poctivý vztah k faktům a k pravdě, slušnost a dobré úmysly diskutujících, totiž podmínky fungování dospělé demokracie, zavržením principu pravdivosti se stává pouhým bezmocným žvaněním. Všichni mluví a nikdo neposlouchá. Argumenty jsou falšovány, zpochybňovány, realita přizpůsobovaná přáním mluvčího zcela libovolně. Co více si mohou diktátoři celého světa víc přát! Nejen že tomu sami vydatně napomáhají svým průmyslem lži, my sami rezignací na pravdivost jsme pro jejich řádění připravili půdu. Obludný příklad máme nyní před sebou na Ukrajině. Utajení zběsilého řádění ruských vojáků před očima 144 miliónů obyvatel Ruska se může zdát být mistrovským kouskem propagandy. Ale nejde o nic jiného, než o výsledek tzv. doby postpravdivé. Má-li Evropa a Amerika udělat něco dlouhodobě účinného proti Putinovi a jemu podobným, musíme se pokorně vrátit k respektování pravdivosti každý sám za sebe ve svých životech. Nezapomeňte: Jedenadvacáté století buď bude etické nebo nebude vůbec.
9.4.2022