Psychosomatické aspekty asthma bronchiale

Chvála V., Trapková L.: Psychosomatické aspekty asthma bronchiale

Praktický lékař (Praha) 76, č.12, 1996, str.617-620

Asfyxie- součást porodního mechanismu

Jako porodník nemohu pominout svou zkušenost s porodem. Porod je situace, ve které je krize mezi požadavky růstu a možnostmi obývaného prostoru zdrojem nalezení cesty do prostoru nového. V něm jsou objevovány a naplňovány nové možnosti růstu tak dlouho, dokud to organizmu dostačuje.

Děloha představuje od ostatního světa oddělený a jen vůči vybraným podnětům otevřený prostor, ve kterém je čas a klid na vývoj určitého stupně ontogeneze organizmu. Je to zřejmě jediné možné řešení, nalezené během fylogeneze. Jde o to, aby jednotlivé kroky vývoje, ve kterém jsou plněny stále složitější a složitější úkoly, probíhaly postupně. Kdyby byl organizmus vystaven okamžitě vší složitosti okolního světa, nebyl by se mohl svého úkolu zhostit.

Takto obecně pojatý princip dělohy jsme s Trapkovou užili k popisu ještě i dalších stupňů vývoje organizmu.[1]Chvála V., Trapková,L.: Sexualita a nemoc, Suplementum Praktického lékaře, v tisku Ani z dělohy biologické se nerodí organizmus rovnou do celého světa. Podmínkou přežití u člověka je zvláštní uspořádání světa kolem dítěte, kterému v běžném jazyce říkáme rodina (podobně slova rod, porod, rodit…). Rodina představuje sociální dělohu. V ní je vytvořen prostor pro postupný růst dítěte, pro plnění dalších a dalších růstových úkolů. Nic nemění na věci fakt, že na rozdíl od biologické, sociální děloha má mentální podobu. Je to virtuální realita. Její úkoly jsou stejné: postupný růst, selektivní ochrana před zevními vlivy, možnost porodu navenek mimo tento prostor po jeho naplnění.

Podívejme se však nejprve na podstatu porodního mechanizmu. Dítě, které naplnilo svým růstem všechny možnosti prostoru, začne signalizovat neúnosnost dalšího setrvání v něm. Dosud obývaný prostor nebyl mrtvou schránkou, představoval živý vztah. Byl skrze vztah s matkou zdrojem kyslíku, energie a látek k růstu. Proto jsou požadavky na větší samostatnost nárokem na matku. Bude to matka, kdo tento další růst může dovolit, nebo znemožnit.

Nárok na větší samostatnost je první vážnou krizí vztahu matky a dítěte. Do té doby harmonický celek, vzájemná přizpůsobivost, se změní v konflikt. Řada okolností má vliv na začátek porodu. Pronikání infekce, tlak proprioreceptorů, zmnožení receptorů myometria na oxytocin, a tedy i zvýšená citlivost dělohy na tento podnět.Zahradnik, H.P.,Schafer,W.,Wetzka,B. et al.: Prostaglandine und Geburtsbeginn, Z.Gebursth.Perinat.198,1994,č.5/6,s.181-185 Nakonec snad rozhodne oxytocin z dětské hypofýzy jako vzkaz dítěte matce, že je mu už příliš těsno.[2] Co se stane pak?

Kontrakce děložního svalu cyklicky zmenšují životní prostor dítěte, které vydává o to častěji zprávy o své úzkosti. Krize je bolestivá pro oba, matku i dítě. U obou se zvyšuje úzkost, situace zdánlivě nemá žádné východisko. Z dělohy nevede cesta ven, jak známo, použitelná pro tak velký plod.

Během porodu je při kontrakcích cyklicky narušováno prokrvení placenty. To vede nutně k nízké saturaci fetální krve kyslíkem, a tak samozřejmě k asfyxii. Pocity nedostatku vzduchu, jsou projevy asfyxie. Představa, že se již nikdy nebudu moci nadýchnout, patří k porodní situaci. Nezapomeňte, že dýchací pohyby plod vykonává již během těhotenství, i když v děloze nemá šanci nabrat vzduch. Asfyxie vyvolává nutkavou instinktivní potřebu se nadýchnout.

Díky tomuto zápasu mezi matkou a dítětem se teprve najde cesta ven. Asfyxie zůstane navždy znamením tohoto konfliktu. Porodní cesty se otevřou a nemožné se stane skutkem. Dítě se narodí do okolního, zatím zcela netušeného světa.

Kolika dělohami projde člověk za život?

Jestliže jsme definovali dělohu obecně jako relativně uzavřený prostor, ve kterém organizmus plní určitý růstový úkol, můžeme jednotlivá růstová stádia dítěte považovat za další menší „dělohy“. Erik. H. Erickson, americký psychoanalytik, popsal nově Freudova růstová období a rozšířil je o další, sledoval vývoj člověka od narození až ke smrti. Do odchodu z rodiny projde dítě nejméně pěti z nich.[3]Erickson, H. E.: Childhood and society, kap.: Eight Ages of Man, W.W.Norton a.Co.,Inc.,New York, N.Y.1963

V každém z těchto období dítě plní některý z významných úkolů a teprve pak může postoupit dál. Předěl mezi jedním a dalším obdobím připomíná porod svým nárokem na vztah. Je to matka, kdo znovu bude zkoušen ze schopnosti odolávat úzkosti, když se jí dítě vzdaluje. Úzkost a asfyxie jako symbol této situace bude vždy snadno po ruce.

V prvním, orálně senzorickém období, řeší otázku základní důvěry proti základní nedůvěře ke světu, který představuje především matka. Matka je také rozhodující osobou pro vyřešení tohoto úkolu. Neverbální projevy, nejistota, úzkost, zlost, distancovanost, mají základní význam pro vývoj dítěte. O významu doteků pro vývoj dítěte bylo sneseno dostatek důkazů.Montague, A.:Touching: The human significance of the skin. Harper and Row, New York,N.Y.,1971,Rice,D.R.:The psychological effects of touch at birth, Předneseno na International Society for Psychology and Medicine (ISPPM),Crakow, Poland, May,1991

Být matkou není snadné. Kolik je takových žen, které se bojí svého novorozeného dítěte dotýkat, aby mu neublížily. Kde vzít jistotu k pečování o dítě tam, kde je žena znejišťována vlastní matkou. Jak těžké je sytit vlastní dítě pro ženu, která sama nebyla dostatečně sycena svou matkou. Záleží však také na dítěti. Pokud se takové matce narodí dítě klidné, milé, vstřícné, nebojácné, může se vzájemný vztah vyvíjet příznivě. Klidné dítě může už v tomto věku matku podpořit, vlastně se o ni postarat, jakkoli to zní paradoxně. Narodí-li se matce naneštěstí dítě neklidné, bojácné, nadměrně pohyblivé, hendikep matky jen umocňuje.

Pokud se vztah mezi matkou a dítětem vyvíjí harmonicky, matka podporuje přiměřeně jeho růst a dítě podporuje růst a jistotu matky, pak je dítě zdravé. Jedním z možných projevů zvýšené úzkosti matky je rozjitření povrchu dítěte, projevujícího se jako tzv. atopický ekzém. Není divu, celá senzorická oblast je hlavním orgánem tohoto období. Komunikace se děje celým povrchem. Většina účinných terapeutických technik v této době tak či onak zvyšuje množství jasných, nekomplikovaných doteků mezi matkou a dítětem. Matku je třeba podpořit, dát jí do ruky prostředek k častému dotýkání dítěte, například mastičku, olejíček, koupel a podobně. Čím méně drastických „tzv. účinných“ látek, čím více bezpečí pro oba lék poskytuje, tím lépe.

V těchto případech bývá přechod do dalšího růstového stadia ztížen. Vzniká první šance k vytváření symptomů asfyxie u dítěte, nejčastěji pod obrazem kašle. Ten trvá tak dlouho, dokud se kontext porodní situace nezmění.

Klinik ví, že často dochází k proměně atopického ekzému u dítěte do obrazu chronického kašle. Při akupunktuře, podle převažující emoce, vzteku, nebo strachu, budou převažovat projevy plnosti, nebo prázdnoty. Už tady bude platit: pomoci je potřeba matce, tím bude pomoženo dítěti. Snižování úzkosti matky vede rychleji k vymizení symptomů u dítěte. Akupunkturista má řadu možností, jak pomoci matku zpevnit, nezpanikaří-li sám.

V druhém období, svalově análním, bude dítě muset řešit problém autonomie proti studu a pochybám. Přechod do tohoto období je charakterizován výrazným negativizmem dítěte. Staví se svému okolí na odpor a tento konflikt je zdrojem nalezení cesty do dalšího stadia. Dovolí-li to úzkost matky, dítě bude zase docela milé ale samostatnější. Učí se kontrolovat své emoce i výměšky. Ne nadarmo se v akupunktuře traduje, že „močový měchýř je zrcadlem duše“. Vylučování moče, stejně jako stolice, podobně však i emočních projevů, náhlého vzteku, agrese, bude muset být v sociálním prostředí do budoucna kontrolováno.

Většina záchvatů dušnosti vznikajících v této době bude spíše souviset se snahou dítěte prosadit se. Tedy se zlostí, vztekem, s agresí, která v málo zralé matce může vzbuzovat zase úzkost nebo zlost, jimiž reaguje na náhlý vzestup vlastní nejistoty. Dítě bývá za projevy agrese trestáno, musí se ukáznit. Trest může zvyšovat jistotu matky, jindy vyvolá pocity viny, což vede k tomu, že matka dítěti povolí všechno. Prostor dítěte se tak prudce mění od malého do příliš velkého. Matka, která se neprojevuje stabilně k dítěti stává se nevypočitatelnou. Láká ho k sobě, aby ho vzápětí odmítla, nevědomě podporuje vznik astmatu u dítěte víc než jiné matky.

V kontextu vzdoru tohoto období vznikají také poruchy vyměšování. Historie mnoha obstipací sahá až do této doby. Odtud asi také původ hypotéz o souvislosti mezi tlustým střevem a plícemi, v akupunktuře tak běžné.

Období lokomotoricko- genitální je choulostivé na vinu. Dítě se učí být iniciativní a nést za svou aktivitu odpovědnost. V tělesném schématu se zdroj maximální slasti somatizuje již do genitálu. Naše společnost vychovává převážně vyvoláváním pocitů viny. Dítě, jehož matka je nezralá, nebo nenasycená z vlastního dětství, zvláště pokud o ni emočně nepečuje její muž, vyžaduje emoční podporu od dítěte. („Pročpak mě nemá můj chlapeček rád?“)

Dítě je schopno ji matce poskytnout, ale přetěžuje ho to. Ono je tím, kdo emoční podporu v této době potřebuje. Navíc vrcholí zápas o rodiče opačného pohlaví, analytikům známý jako Oidipův komplex, jistě zcela přirozený a legitimní zdroj růstu a sexuální identifikace. V rámci tohoto mileneckého trojúhelníku je velká šance prožívat pocity úzkosti, strachu z vykastrování, jak to nazývá Freud.Freud, S.: Vybrané spisy, II-III, str 272,2. vydání, Praha,1993 Objevují se projevy překrvení, jaké později známe v orgastických oblastech těla. I to se může podílet na fenoménu astmatických záchvatů.

U jedné naší starší pacientky jsme pozorovali tento jev v extrémní podobě. Léčila se pro astmatické záchvaty několik let. Vznikly v době, kdy se pokusila opustit matku v patřičné fázi vývoje. Matka sama dceru seznámila se synem své kamarádky v naději, že si ho dcera vezme. V náhlé úzkosti, že ji dcera opustí, pak rozhodně proti partnerovi dcery vystoupila. Dcera však neposlechla a při prvních Vánocích, které netrávila s matkou, měla první astmatický záchvat. Když ji později milý opustil, protože nevydržel stálé útoky matky, byly záchvaty stále častější. V době, kdy k nám přišla, byla již dva roky sama. Poslal ji alergolog s tím, že je alergická již i na intravenosní podání kortikoidů (!). Ukázalo se, že skutečně reaguje výrazným lokálním překrvením a otokem v místě jakéhokoli vpichu. Později si uvědomila, že záchvaty dušnosti souvisí se silným sexuálním vzrušením. To odpovídá popisům, které už ve 30. letech přinesl Freudův žák Reich.Reich,W.:Funkce orgasmu,orig.1942, Praha 1992, překlad A.Pech

Dítě ve třetím období růstu stále blízkost rodiče potřebuje. Často dlouho do noci čeká matku, aby se s ním přišla polaskat, aby projevila svůj zájem o něj. Není-li v tom uspokojeno, uzavře svou bolavou ránu do krunýře odmítání blízkého kontaktu. Podobný obraz homeopaté popisují u natria muriatica, v metafoře tohoto způsobu vývoje dítěte. V důsledku konfliktu začínají první tzv. senné rýmy, somatizovaný projev smutku, skrytý pláč dítěte. Objevují se angínyu takových dětí, známka chronického sevření hrdla, známky křivdy z odmítnutí blízkosti.

S těmito dětmi se akupunkturista setkává častěji. I když je možné podobné symptomy akupunkturou dobře ovlivnit, rozhodující pro úspěch léčby bude mít spíš vztah dítěte k lékaři jako laskavému a zájem projevujícímu rodiči, dokáže-li ho svým chováním lékař zastat. Jindy může efekt léčby podporovat naopak efekt „ortelové terapie“, který nelze podceňovat. („Když se zlepšíš, nebudeš muset chodit na akupunkturu“).

Klasická homeopatie, která poskytuje největší prostor pro rozvíjení vztahu a není navíc bolestivá, může být u dětí výhodnější. I zde je nejúčinnější terapeutická práce s matkou, třeba pod obrazem akupunktury, otevřeně pak psychoterapie. Matku motivujeme třeba tím, že je třeba, aby se i jí ulevilo, chce-li, aby bylo dítě zdravější.

V dalším období, nazývaným latence, řeší dítě snaživost proti méněcennosti. Je-li dítě rodiči podporováno, jeho snaživost se uplatní a dítě se rozvíjí. V opačném případě, když rodiče dítěti nevěnují pozornost, nebo jejich kritické postoje převažují nad povzbudivými, může zůstat celý život zakleté do pocitů méněcennosti. I v tomto období může být dítě ještě dosyceno láskou matky, je to však obtížnější než v předchozím období, protože na dítě přichází mnoho nových povinností. Matka se mu chtě nechtě vzdaluje.

Pro matky nenasycených dětí je typická mylná domněnka, že to bylo dítě, kdo se laskání vždy vyhýbal. Z toho je vidět, že mezi matkou a dítětem jde spíš o nedorozumění, desynchronizaci růstu, poruchu rytmu než co jiného. Nenastala-li zvýšená nosní sekrece u dětí dříve, může nastat nyní. Nemělo by nás mást, že k příznaku zvýšené nosní sekrece organizmus často využívá nejrůznějších vhodných látek, kterých je především v období květu rostlin ve vzduchu mnoho. Zvýšená sekrece a překrvení mohou postihnout sliznici v rozsáhlejší oblasti dýchacích cest s příslušnými symptomy.

Akupunkturista uvidí spíše syndromy z prázdnoty, především slabost dráhy plicní, někdy s přeplněním dráhy tračníku, jindy bez ní. Projevy poruchy růstu v tomto období budou nejspíš charakterizovány stavem méněcennosti organizmu v nejširším slova smyslu. Diety, vedoucí k dramatické změně postavení takového označkovaného dítěte v rodině, mohou být velmi efektivní.

I v tomto období má smysl pracovat při onemocnění dítěte s matkou, lépe s oběma rodiči. Ideální je, když se podaří motivovat otce k tomu, aby to byl on, kdo dodává matce větší jistotu. To však vyžaduje speciální postupy rodinné terapie.Bloch, Donald, A.: Family Therapy, in The Family Evaluation and Treatment, Edited by Charles K.Hofling, Brunner/Mazel, Publishers, New York, 1979, s.225- 240

Nebývá to snadné už proto, že je to období, ve kterém stav rodinného systému může být vážný. Rezervy matky bývají nezřídka vyčerpány, pokud otec, jak je zde zvykem, nevěnuje růstu rodiny pozornost a emočně manželku nepodporuje. Často jsou to děti, které se už musí starat o to, aby se rodiče nerozešli definitivně. Bývá snazší zainteresovat matku na léčbě, protože je sama již často nositelkou mnoha, především algických symptomů.

Z tohoto pohledu je velmi zajímavá metaforická představa v teorii klasické akupunktury, že dítě se narodí s určitými zásobami obranné energie, která sídlí v ledvinách. Pokud má pro růst v dětství optimální podmínky, tuto energii nevyčerpá a může být zdravé i v dospělosti. Jsou-li podmínky růstu těžké, dítě vyčerpává obrannou energii, častěji stoná a v dospělosti mu nezbývá síla na plné zdraví.

Puberta, další růstové období, začíná po 10. roce života. Představuje poslíčky sociálního porodu. Všichni, kdo odchovali děti, vědí, o čem mluvíme, když tvrdíme, že i sociální porod dítěte, tedy jeho postupný odchod z domu, bolí. Do rodiny proniká stále více podnětů zvenčí, dítě získává nové zkušenosti i z jiných rodin, od jiných dětí. Začíná se chovat klackovitě, vzdorovitě.

Celý rodinný systém se dostává do krize, jejímž úkolem je uvolnit pro dítě cestu z rodiny ven. To vypadá zdánlivě nelogicky, když dítě už dávno ví, kde jsou dveře. Sociální děloha jako virtuální realita není určena jen materiálně bytem rodiny, ale především mentálně sociálním prostorem mezi matkou, otcem a dítětem, případně dětmi.

Více než tam, kde proběhlo oddělení dobře, poučí nás příběhy, kde se odpoutání nepodařilo a dítě v rodině uvízlo. Pomáhali jsme řešit případ, kde sociální porod otec nepřežil. Zůstala matka s dcerou neoddělené až do doby, kdy začalo být jasné, že je může rozdělit smrt. Dceři bylo 45 let a samozřejmě nezaložila vlastní rodinu, fatálně stagnující na úrovni puberty. Pozoruhodné bylo, že astmatickými záchvaty v té době trpěly obě, matka i dcera. Po neodvratné smrti matky se u dcery objevily bolesti nohou, jako by skutečně nebyla schopná stát na vlastních nohou.

Období, kdy adolescent opouští hnízdo, je charakterizováno velikým množstvím symptomů, které tvoří kdokoli ze zúčastněných. Objeví se syndromy jak z plnosti, tak z prázdnoty. Nestalo-li se tak již dříve, trpí matka často velkou vyčerpaností, o které jsme již hovořili. Nebyla-li sama emočně sycena svým mužem, musela to být ona, kdo sytil své děti, aniž měla sama kde čerpat. Proto ta vyčerpanost. Bez znalosti širšího kontextu je marné pátrat po příčinách chronického únavového syndromu, kterého, jak známo v populaci přibývá.

Nezmění-li se nyní podstatně mužova angažovanost, bude muset matka absolvovat i sociální porod bez mužovy pomoci. To je nebezpečné. Jak jsme ukázali, dítě se zřejmě z rodiny rodí ze vztahu s matkou přes náruč otce ven, podobně jako při skutečném porodu. Tento pohyb zaručuje přijetí dítěte a odevzdání jeho vlastnímu osudu. Otec má funkci porodníka, jeho povinností je pečovat o oba, o matku i dítě.Chvála.V.,Trapková,L.: O nenasycených ženách a hladových mužích aneb o Anorexii, Sborník IV. psychoterapeutické fakulty, Praha, 1995

Předpokladem k tomu, aby vše postupovalo bez kolizí, je růst sociální dělohy samotné, to znamená obou rodičů, matky i otce. Zdálo by se, že většina zatím uvedených nároků se vztahovala k matce. Ta však může být v pořádku tehdy, když má k sobě přiměřeně pozorného, aktivního partnera, se kterým se synchronizovali. Ona je JIN a on JANG v celém širokém smyslu těchto pojmů. Ona je oplodňována mužem nejen biologicky, ale i ve smyslu psychickém. Potence jejího růstu je dána potencí růstu muže, a naopak. Zaostávání jednoho z nich, nedostatečný kontakt, slabé rozvinutí vztahových fenoménů v rodině se projeví čímsi jako “ psychickou podvýživou dítěte“. Že interakce mezi lidmi má mnoho společného s výživou ukázal již E. Berne.Berne, E.: Transactional Analysis in Psychoterapy, Grove Press, Inc., New York 1961

Zatím co dospělí mohou najít jiné zdroje emoční výživy, dítě je závislé především na nich. To, co matku dítěte nezahubí, nezájem jejího partnera, může být těžko zvládnutelné pro dítě. To je vidět spíše při vzniku poruch příjmu potravy, podobné je to však i při symptomech astmatu v tomto věku.

Zdá se, že zvlášť náchylné k vývoji asfyxie v období oddělování od rodiny jsou ty děti, které se narodily předčasně. Jako by se těžká zkušenost s osamostatňováním od matky po předčasném porodu znovu opakovala. Pokud se k tomu navíc přidá další komplikace, není-li k dispozici otec, který by v sociálním porodu přirozeně pomohl, může být rozvoj nebo zhoršení astmatu v tomto období velmi dramatické.

Akupunkturista bude moci nejčastěji použít mimořádné dráhy, nejlépe u více členů rodiny tak, aby poměry JIN a JANG byly znovu stabilizovány.Růžička,R.:Akupunktura v teorii a praxi,NADAS, 1990, s.162 Bude-li pracovat podle symptomů nebo jen s jedním členem rodiny, měl by počítat s tím, že bude muset být pacientovi průvodcem po celou dobu sociálního porodu. Nesmí ho předčasně opustit.

Astma a terapie.

Všechny tyto a mnoho dalších souvislostí mohou být zdrojem metafor pro terapii. Každý prostředek k léčbě má jednak vliv přímý, jednak neméně podstatný vliv metaforický. Zacházíme-li například s dietami v rodině astmatiků, pracujeme také nutně se symbolickou rovinou výživy.

Například v rodinách, kde zdrojem nejistoty matky jsou zásahy prarodičů, bývají velmi účinné netradiční, třeba makrobiotické diety, které většinou znemožní možnost vlivu babičky skrze kuchyni. (Muž: „Co to má být? Svíčková?! To matka tam dávala…“) Všimněte si, jak často efekt léčby dietou zmizí, stane-li se babička sama expertem na tuto dietu. Další nové diety v takových případech pomohou, dokud pomáhají znovu odclonit vliv širší rodiny.

Ani úzkost prarodičů jako výrazný vliv na zdravotní stav dítěte nemůžeme vyloučit. Babičky velmi často znejišťují mladé matky, zvláště tehdy, když samy cítí dluh k nim z období, kdy namísto kojení a mazlení s dětmi budovaly socializmus v továrnách nezřídka již od tří měsíců po porodu.

Jednou z možností, jak uvažovat o nesporném příznivém vlivu speleoterapie, pobytu dětí v jeskynních dutinách, je metafora jeskyně jako dělohy. Návrat do této archetypální podoby prvotního příbytku možná právě i se všemi těmi parametry jontovými, stoprocentní vlhkostí, stálé teploty, tichem, může být významným metaforickým sdělením: „Neboj se, děloha je stále tady, nikam mě neopouštíš“.

Akupunktura nabízí velké množství metafor tělových souvislostí propojených s emočními konflikty. Domníváme se, že původní, zčásti analogový čínský jazyk, byl pro tento způsob užití akupunktury výhodnější, než nám umožňují digitální jazyky evropské. Úplná digitalizace akupunktury nebude patrně nikdy možná bez omezení jejího efektu. Toto pojetí chápání nemoci a jejich léčby neberou noví „čeští skeptici“ v úvahu, je proto těžké se s nimi dorozumět. Metaforu nelze měřit ani vážit.A Lze ji jen pochopit, a ještě každý po svém, jinak nemůže účinkovat. Protože však živá skutečnost má vysoký stupeň komplikovanosti, je metafora vhodnější k jejímu ovlivňování než pouhá singularita, v živé přírodě tak vzácná.Chvála V, Trapková L,: Interakce receptorových polí jako metafora o terapii , Prakt.lék.,(Praha),75,1995,č.11,s.542-544

Lze si představit, jak mocnými a komplexními metaforami disponuje homeopatie ve svých obrazech léků. V nich jsou obsaženy celé vývojové trajektorie jednotlivců, které jsou z chaosu žité skutečnosti vybírány nahodilými událostmiNeubauer, Zd.: O náhodě a spontaneitě, Vesmír, roč. 74 (1995), s.646. Spíše než chemické a fyzikální důkazy pro smysluplnost užití homeopatie bude třeba sáhnout podle našeho názoru k pojmům z teorie chaosu a synergetiky.Havlík, V.: Synergetika, nakl. Filosofia, Praha 1995 Obáváme se, že lék nelze vytrhnout z komplexu homeopatické léčby a zkoumat jej odděleně.

Jestliže vše probíhá harmonicky, člověk od narození do odchodu z domu prochází pěti stadii vývoje. Na prahu každého z nich se zvyšuje v systému úzkost. V každém z těchto období je možné pozorovat zvýšenou nemocnost. U disponovaných jedinců to může být somatizace úzkosti se začarovaným kruhem zvýšené pohotovosti ke spasmům, překrvení, asfyxie, které jsou reminiscencí na první významný porod. Řekli jsme, že k porodu patří. Co je však třeba, je funkce porodníka. Člověka, který napomáhá přirozeným silám, aby byla nalezena cesta ven.

Člověk v úzkosti potřebuje především někoho, o koho se bude moci opřít. Je jedno, co uleví pacientovi s astmatem. Nejvíce potřebuje pevnou náruč. Tuto roli splní samozřejmě rodič, který sám není v úzkosti, nestačí-li to, musí se přidat profesionál, jímž je zpravidla dostatečně vybavený lékař. Pokud bychom měli na mysli růstové úkoly organizmu a pomáhali mu na této cestě, věříme, že by nemuselo astmatických onemocnění přibývat takovým tempem.

Při práci s rodinami vidíme, že to, co nazýváme nemocí, je často porucha synchronizace růstu jednotlivých členů rodiny, z nichž každý řeší svůj vývojový úkol odpovídající jeho mentálnímu věku. Máme zkušenost, že pokud se podaří snížit úzkost matky, zvýšit zájem otce o ni, léčba dítěte se daří mnohem lépe.

Terapie a vina

Když si lékař začne uvědomovat vliv matek na rozvoj a udržování symptomů astmatu, může jim to mít za zlé. Nevědomě pak může zvyšovat pocity viny u matek, již tak dost zkoušených těžkým onemocněním dítěte.

Teprve tehdy, kdy se rozšíří obzor na další členy systému, manžela, prarodiče atd. pochopíme, že matky nejsou viny. Pak se výsledky léčby astmatiků mohou zlepšit.

Obáváme se, že samotné informace o této problematice nejsou příliš užitečné. Nestačí lidem jen říkat, jak a co s čím souvisí, je třeba jim pomoci věci změnit, a to nelze jen samotnou akupunkturou, antialergiky, kortikoidy nebo homeopatií.

K tomu je třeba dobře rozvinutého systému rodinné terapie. Použití akupunktury, nebo vhodné medikace je nanejvýš užitečným doprovodným prostředkem, pokud bezprostředně ulevuje při nesnesitelných symptomech dušnosti. Rodinná terapie není schopná odstraňovat bezprostřední pocit ohrožení astmatika. Díky ní pomáháme proměňovat systém, což často vede přechodně dokonce ke zhoršení symptomů (podobně jako u homeopatie). Ostatními prostředky pomáháme snášet nebo odstraňovat symptomy nutně provázející změnu. Zvyšuje to důvěryhodnost léčby a jistotu, oporu, kterou astmatik nezbytně potřebuje.

Na druhé straně je zřejmé, že odkrývání hlubokých příčin nemoci vyvolává pocity viny za nemoc, a ty je třeba psychoterapeuticky dobře ošetřit. Možná proto je pro všechny zúčastněné, pacienty i lékaře, výhodnější pracovat s neodkrývající terapeutickou technikou, která nevědomé příčiny nemoci neodkrývá. Nedostatek dobře vycvičených terapeutů, velký tlak farmaceutických firem i neinformovanost veřejnosti jsou faktory, které rozvoj psychoterapie brzdí.

Všichni, kteří se o astmatiky starají, jsou na jedné lodi. Každý přináší nějaké možnosti, jak pomoci. Chtěli jsme ukázat, že kontext onemocnění leží v rodině. Mnoho různých způsobů léčby ulevuje, uzdravení může přijít jen s obnovením růstu rodiny jako zdroje života. Hádky jednotlivých škol, kdo lépe léčí, nemají smysl. Vede to k znejišťování, ke zmatení pacientů, někdy i k jejich zhoršení. Pokusy znovu zakázat to, co je nesrozumitelné, jsou jen smutným dokladem bezmoci tváří v tvář složitosti živých systémů. Zákaz omezí naše možnosti, nepovede k růstu. A to se musí projevit symptomy, například ekonomickou krizí výhradně mechanicko- materialistického zdravotnictví.

V Liberci dne 31. prosince 1995

Berne, E.: Transactional Analysis in Psychoterapy, Grove Press, Inc., New York 1961

Bloch, Donald, A.: Family Therapy, in The Family Evaluation and Treatment, Edited by Charles K.Hofling, Brunner/Mazel, Publishers, New York, 1979, s.225- 240

Chvála V., Trapková,L.: Sexualita a nemoc, Suplementum Praktického lékaře, v tisku

Chvála V, Trapková L,: Interakce receptorových polí jako metafora o terapii , Prakt.lék.,(Praha),75,1995,č.11,s.542-544

Chvála.V.,Trapková,L.: O nenasycených ženách a hladových mužích aneb o Anorexii, Sborník IV. psychoterapeutické fakulty, Praha, 1995

Erickson, H. E.: Childhood and society, kap.: Eight Ages of Man, W.W.Norton a.Co.,Inc.,New York, N.Y.1963

Freud, S.: Vybrané spisy, II-III, str 272,2. vydání, Praha,1993

Havlík, V.: Synergetika, nakl. Filosofia, Praha 1995

Montague, A.:Touching: The human significance of the skin. Harper and Row, New York,N.Y.,1971

Neubauer, Zd.: O náhodě a spontaneitě, Vesmír, roč. 74 (1995), s.646

Reich,W.:Funkce orgasmu,orig.1942, Praha 1992, překlad A.Pech

Rice,D.R.:The psychological effects of touch at birth, Předneseno na International Society for Psychology and Medicine (ISPPM),Crakow, Poland, May,1991

Růžička,R.:Akupunktura v teorii a praxi,NADAS, 1990, s.162

Zahradnik, H.P.,Schafer,W.,Wetzka,B. et al.: Prostaglandine und Geburtsbeginn, Z.Gebursth.Perinat.198,1994,č.5/6,s.181-185

[1] Chvála V., Trapková L.: Sexualita a nemoc, suplementum Praktického lékaře, v tisku.

[2] Zahradnik, H.P.,Schafer,W.,Wetzka,B. et al.: Prostaglandine und Geburtsbeginn, Z.Gebursth.Perinat.198,1994,č.5/6,s.181-185

[3] ERICKSON, Milton, 2002. Dětství a společnost. Praha: Argo . Z angl.originálu Childhood and society, vyd.nakl.W.W.Norton and com., N.York-London, 1993 přeložil Jan Valeška.

^A Současný tvrdý konflikt mezi zastánci tradičního materiálního výzkumu a nadšenci netradičních léčebných metod je pochopitelný. Není výrazem nepoctivosti jedněch či druhých, spíše naopak. Legrační je, že zastánci obou táborů své názory zpravidla zhmotňují na počítačích. Mají tedy zdroj konfliktu i jeho řešení neustále na očích. Rozhodující pro explosivní vývoj personálních počítačů byla realizace virtuálního stroje vývojovými pracovníky IBM, jehož objevnou složkou je řídící program CP. Ten nedělá nic jiného, než softwarovými prostředky simuluje hardwarové prostředí počítače. Díky tomu v reálném čase na vhodném zařízení (PC) je možno simulovat existenci mnoha počítačů najednou. To umožňuje, abychom nyní psali tento článek, aby miliony lidí po celém světě byli aktuálními účastníky rozsáhlé umělé virtuální reality v síti Internet. Naše technologie dosahuje jen zlomku „technologie živé přírody“, jak je názorně vidět při použití nukleových kyselin k složitým výpočtům. Není to prostě tak, že na určitém stupni složitosti vývoje hmoty, začne vznikat virtuální realita? Zatímco výzkum biologie až do současnosti se věnoval díky své precizní metodologii pouze výzkumu „hardwaru živé skutečnosti“, nemá dosud prostředky na pozorování „software přírody“. Tlačítka na obrazovce našich počítačů vypadají tak reálně. Dokonce fungují. Chce se snad někdo přít, že existují? Chce snad někdo tvrdit, že jsou jen virtuální realitou? Obáváme se, že zastánci tradiční evropské vědy odmítají respektovat existenci virtuální reality, druhá strana zase zaměňuje virtuální realitu za hmotnou realitu.