Chvála V.: Nebezpečné hry se zdravím

Psáno pro LN leden 2006

            Jako lékař vůbec nepochybuji, že se zdravotnictvím se něco muselo udělat. To co předvádí Paroubkův  Ráth je však těžko uvěřitelné. Ne proto, že to situaci ve zdravotnictví nezlepší, ale především proto, že tím odkryl pohled na bezmoc naší nezralé demokracie. Ukázalo se totiž, že ani dnes, jako už několikrát v naší historii, nedokáže ani prezident, ani vláda ani obě komory parlamentu zabránit puči.  Jak jinak totiž nazvat situaci, ve které se zmocnil dr.Ráth ministerstva zdravotnictví a později všeobecné pojišťovny, pod záminkou že její ředitelka Musílková může i za to, co nadrobilo samo ministerstvo? Jeho nástupu k moci nezabránil ani prezident, který se sice chabě pokusil, ale nakonec nedokázal obhájit svou pravomoc navrženého kandidáta do funkce neschválit. A parlament? Tomu k odmítnutí problematických kroků pana ministra nestačily ani informace ministra financí, který potvrdil, že paní ředitelka Musílková má pravdu ohledně dluhu pojišťovny. Aféru s úplatky od farmaceutických firem bez mrknutí oka hodil na jednu ze svých nejbližších spolupracovnic a jeho jako by se to netýkalo. Tak co ještě potřebují námi zvolení poslanci (z našich peněz dost slušně placení), aby zabránili násilnému převzetí moci při nějaké další únorové příležitosti? Prokázali jasně, že dávají přednost osobním nebo stranickým cílům před zájmy občanů. Za ten bych pro tuto příležitost považoval především zajištění práva a demokracie.

            Politický styl pana doktora Rátha přirovnal kdosi na stránkách LN ke stylu dr.Goebelse. Doložil to historickými údaji o počtu žalob, které pro urážky a lži byly na dr.Goebelse podány ještě před tím, než dosáhl parlamentní imunity po volbách, které tehdy vyhráli v Německu fašisté. Říkal jsem si, že to je trochu silná káva, ale když později nový ministr zdravotnictví ukázal prstem na „bohaté lékárníky“, kteří by měli platit za neschopnost ministerstva řídit resort, nemohl jsem si nevzpomenout na stejní trik, který použil dr.Goebels tehdy v Německu. Poštval obyvatelstvo na bohaté židovské obchodníky. A stejně jako tam tehdy, může to zabrat i dnes a tady. Spoléhá snad na hloupost obyvatel a na naši závistivou povahu, když nám předhazuje „jen pár lékárníků“ jako oběť? Je si snad jist, že si už nikdo nevzpomene, jak to bylo v Německu dál, kdo byl další na řadě? Pro připomenutí mladším čtenářům: s Německem to dopadlo moc špatně pod vedením vlády, která postupně obětovala další a další skupiny obyvatelstva svým cílům. A to mimochodem nebyli nejprve jen lidé židovské víry, předcházeli jim chronicky nebo nevyléčitelně nemocní, psychicky narušení a staří lidé, pacienti s vrozenými vadami, s epilepsií a další, které nařídila vláda zlikvidovat nejdříve, protože jen zbytečně zatěžovali státní pokladnu. Jako první střediska pro likvidaci nemocných sloužily velké psychiatrické ústavy. (Možná od těch dob mají tak špatnou pověst.) Že k tomu máme daleko a že není třeba se dnes už takových věcí bát? Jak je to dlouho, co ve Srebrenici prokázali radikální Srbští vůdci, že žádné poučení z minulosti není nic platné?

            Ne podle slibů, ale podle činů poznáme úmysly populistických politiků. Ráthova skupina, která ovládla Lékařskou komoru, především proto, že slušnější lékaři se zcela přestali angažovat, protlačila těsně před koncem roku vyhlášku 550/2005, kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného pojištění. O jak horký brambor šlo, svědčí datum uveřejnění ve Sbírce zákonů 21.12.2005. Voliči, kteří se chystají dovolit další řádění dnešní vlády ve zdravotnictví, by měli vědět, že ačkoli hlavní záminkou Rathova puče ve všeobecné pojišťovně je deklarovaná potřeba šetření státní pokladny, v této vyhlášce je úhrada řady lékařských výkonů zvýšena až o 60% !  Mohlo by se zdát, že to je vstřícný krok k nám lékařům, ale to je právě omyl. Ve skutečnosti nikdo neví, kde by se tolik peněz na úhradu zdravotní péče vzalo. Je tedy jasné, že současně s 60%navýšením ceny lékařské práce zůstane v platnosti limit 103% minulého roku. Pak ovšem jedinou možností, jak vyhovět takovým podmínkám, bude nutně významné omezení dostupnosti lékařské péče. Možná že zastánci Rathova postupu mezi lékaři se těší, že v ušetřeném čase budou ošetřovat své pacienty za přímé platby, nevím. Možná to je běžná praxe v Praze, ale u nás na venkově to možné není. Co  tím tedy doktoři Ráth a Kubek opravdu chtěli dosáhnout, nedokážu odhadnout. Možná to, aby se systém zdravotní péče konečně zhroutil. A třeba jde skutečně jen o ty Ráthem opakovaně zmiňované „finanční toky“, a až budou proudit tím žádoucím směrem, že se situace uklidní. On takový podnik, kterým teče 200 miliard patrně stojí za námahu. Ale nešlo ono původně o zdraví a lidskou důstojnost? Nejsou tady zase  pacienti rukojmím v rukou politiků?

V Liberci 30.1.2006