INSTITUT
RODINNÉ TERAPIE A PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY,o.p.s. v LIBERCI
|
|
|
| Sociální děloha V. Chvála, L. Trapková 1.0 Děloha jako chráněný prostor Při pohledu na fylogenezi můžeme chápat pojem dělohy v mnohem širším kontextu, než je obvyklé. Vznik tohoto chráněného prostoru během fylogeneze souvisí nepochybně se stále rostoucí složitostí hranice, oddělující vnější od vnitřního prostoru .Vývoj živé hmoty je na rozdíl od neživé charakterizován stoupající strukturovaností, která umožňuje interakce se stále složitějšími informacemi. V ontogenezi jednotlivého organismu musí být některé vývojové vrstvy zpracovány dříve, než bude možné postavit rostoucí organismus před úkoly další fylogenetické vrstvy. Ta je vytvořena novým kontextem, novým řádem vztahů mezi vnitřkem a vnějškem. Pro nový, fylogeneticky mladší řád je nezbytně třeba vytvořit nové vrstvy receptorového aparátu organismu,1 jinak nebude možné novou úroveň vztahů percipovat a postoupit ve vývoji vnitřního světa. Tak na úrovni jednobuněčných a nižších organismů vystačí výstavba nové struktury s prostým dělením buněk bez zvláštní vnější ochrany. Čím je vnitřní složitost organismů větší, tím je složitější i způsob reprodukce. Na určitém stupni vývoje je nezbytné chránit primární strukturu, než je vypuštěna do volného prostoru, kde již reaguje s okolím podle svých možnost í.Dítě se nenarodí z ženy rovnou do celého světa. Aby mělo šanci přežít, musí být nejbližší okolí uspořádáno určitým způsobem. Toto uspořádání nápadně připomíná dělohu, s celou její fysiologií i funkcí. Jako by se to, co dobře známe z biologie rozmnožo vání, znovu opakovalo na sociální úrovni. V ”sociální děloze” můžeme pozorovat vývoj a zrání nezbytných "sociálních orgánů a funkcí" člověka. Narození dítěte můžeme nahlédnout jako obdobu početí na vyšším vývojovém stupni organizace živé hmoty.Analogie s biologickou dělohou je plodná na mnoha rovinách. To, co na biologické úrovni můžeme vidět hmotné, je na vyšší úrovni neviditelné, virtuální, obsaženo především v jazyce, ve kterém můžeme existenci sociální dělohy zahlédnout. Jazyk je zde také adekvátním nástrojem, orgánem k pozorování a ovlivňování. Metafora dělohy umožňuje neoddělovat od sebe fyzické od psychického, ale porozumět jejich spojení v kontinuitě vývoje od biologického k sociálnímu. Splynutí dvou zárodečných buněk spustí obrovskou tvorbu, která nechá vzniknout placentě a plodu. Pod vlivem činnosti placenty se vyvíjí jak dítě, tak děloha v harmonické souhře. Muž a žena vstupují do vztahu s mužskou a ženskou dispozicí a začnou vytvářet prostor, ve kterém se chystají žít a vychovávat děti. Klíčovou roli patrně nejdůležitějšího faktoru vývoje hraje lidská sexualita. 2.0 Sexuální tělesná a psychická impotence a tvorba příznaků Chceme-li pochopit vliv sexuality na tvorbu symptomů, musíme uvidět její plynulý vývoj od početí po smrt člověka. Přestože Freud dávno odkryl dětskou sexualitu, jako bychom ji pořád ještě vnímali jen v její dospělé formě. Člověk je po celý svůj život součástí vyvíjejícího se sociálního systému, pro jehož dynamiku je sexualita rozhodující. Je to možná hlavní energie vz niku a vývoje života.Tělesná podoba sexuality na sebe váže pozornost tak velikou, že velmi snadno přehlížíme její neméně významný psychosociální aspekt. Tak jako existuje tělesná sexuální potence, totiž schopnost realizovat pohlavní styk, existuje psychická potence, schopnost vytvořit důvěrný vztah muže a ženy s potencí růstu. Jen takový se totiž stane zdravým prostředím pro dítě, počaté díky fyzické sexuální potenci páru. Psychická potence má nemateriální rozměr, je to virtuální realita, obtížně zobrazitelná a měřitelná. Můžeme ji sledovat jen podle následků, pokud chybí. Nelze vyloučit, že je to právě tato mentální složka sexuality, za kterou lidstvo vděčí svému kulturnímu a duchovnímu vývoji.Oba proudy sexuality byly známy již Freudovi, když mluvil o smyslném a něžném proudu sexuality. Termínu "psychická impotence"2 použil Freud, když soudil, že je nejčastějším důvodem, proč se lidé obracejí o pomoc k analytikovi. Z našeho pohledu je to skrytý nejčastější důvod, proč lidé přicházejí k lékaři vůbec. Fakt však zasluhuje hlubšího pochopení a vysvětlení. Při vyšetření pacienta se často na první pohled zdá, že sexualita páru je v pořádku. Tělesná sexualita může totiž dlouhou dobu fungovat i u lidí psychicky impotentních, postižených poruchou rozvíjet společně sdílený emoční a duchovní prostor. Reich tuto hlubší rovinu sexuality vnímal jako proudění energie.3 Představoval si energetické procesy mezi mužem a ženou na fyzikální úrovni. Není divu. I my vidíme při práci s nemocnými rodinami, jak jim cosi podstatného, energii podobného, schází. I když je úbytek vitality v rodině patrně nejčastějším příznakem, nehledáme energii fyzikální. Vystačíme se srozumitelností na úrovni psychosociálních vztahů. Všímáme si, že žena bývá citlivější na psychickou impotenci páru. Jakoby dříve rozpoznávala nedostatky v emoční výživě rodiny a dříve jimi strádá. Opakovaně jsme svědky, jak ve vývoji manželských párů našich pacientů žena po mnoho let upozorňuje na nedostatek, aniž by se o tom mohla s mužem v jeho slovní ku domluvit.Trvá-li podvýživa a neschopnost dorozumět se o tom dostatečně dlouho, začnou členové rodiny tvořit tělesné příznaky. Není pravidlem, že je to nejdřív žena. Zdá se, že lidé jsou vybaveni rozdílnou schopností psychickou impotenci snášet. Do léčby se dostává obyčejně ten nejcitlivější. O tom, že psychická impotence rodičovského páru postihuje celý rodinný systém, svědčí zkušenost, jak častými nositeli symptomů bývají děti. 3.0 Vývoj v sociální děloze Smyslný proud sexuality, jak jej nazývá Freud, pudově přitahuje muže a ženu a zajistí, aby se proces tvorby sociální dělohy vůbec spustil. Pokud je pár nejen tělesně, ale i psychicky potentní, bude zajištěn smysluplný růst sociálního prostoru, stejně jako je nezbytný růst fysické dělohy. Pokus udržovat trvale jen tělesnou sexualitu bez emoční kultivace vztahu, je stejně málo životaschopné, jako pokus počít jen dítě bez placenty. To můžeme doložit na kasuistikách sterilních párů. Vzácněji vidíme pár pouze psychicky potentní. Bez tělesné potence není schopen do připraveného a psychicky bohatého společného prostoru dítě počít. Obě části sexuální potence musí působit současně, podmiňují se navzájem a musí být ve vyváženém vzájemném poměru. Je otázka, jak se jejich poměr vyvíjel historicky. Zdálo by se, že materiální složka je fylogeneticky starší. Chybění jedné či druhé, nebo jejich nepoměr, vede k poruchám vývoje. Stále přibývá manželských párů, kde se u ženy snižuje tělesná sexuální aktivita, přestože se zdá tělesně v pořádku. Nabízí se představa, že žena tak nevědomky vyvažuje nedostatek psychické potence páru. Mužovo výlučné prosazování tělesné potence bez rozvíjení potence psychické ničí vztah páru. Sex se dostává do kontextu prostituce a nebo onanie ve dvou. To může být pro ženu nesnesitelná situace a snaží se ji neuvědoměle řešit. Snížení tělesné sexuální aktivity páru se stane zdrojem další polarizace. Také muž začíná být nespokojený. Začne bránit svou tělesnou potenci v přesvědčení, že mu ji žena bere. Žena se dostává na druhý pól, když trvá na tom, že bez dostatečné "emoční výživy" od muže nemá o tělesný sex zájem. Je to proces natolik hluboký, často vědomí málo dostupný, že si zdravá žena nemůže s psychicky impotentním mužem tělesný styk přikázat, aniž by sebe poškozovala. Jakoby vztah páru, rozvíjený díky psychické potenci, představoval orgán výměny látek a výživy plodu. Na rozdíl od placenty, kde jde o výměnu látkovou, je vztah rodičů zdrojem sociálních interakcí, které vedou k postupné triangulaci během růstu. Dítě se vztahuje k matce i k otci, aby se vnitřně obohatilo. V tomto proměňujícím se vztahování vzniká individuace a separace dítěte. To je pravá funkce sociální dělohy. O tom, že si můžeme vztah páru představit jako placentu, zdroj výživy, svědčí velmi názorně případy rodin s mentální anorexií. Jak se zdá z našich případů, emoční hladovění matky v nedostatečně potentním páru se promítne až do materiální podoby poruchy příjmu potravy u dcery.4 Obraz vývoje sociální dělohy nám umožní popsat i celou řadu dalších poruch, které jsme jinak nuceni léčit bez porozumění jejich smyslu. Zatímco život dítěte v biologické děloze trvá od početí do porodu devět měsíců, v sociální děloze se pobývá kolem 18 let. Z biologické dělohy se rodí zralý plod schopný biologicky přežít ve světě. Sociální dělohu opouští dospívající neméně komplikovaným způsobem, když nabyl schopnosti žít samostatně i sociálně a založit vlastní rodinu - novou sociální dělohu. 3.1 První tři měsíce Je dobře známo, že vystavení plodu účinku toxických látek vede k jeho poškození nebo potracení. Pozornosti porodníků zcela unikají případy, kdy extrémně nepříznivé psychické prostředí ve vztahu rodičů u citlivých jedinců může mít tentýž vliv. Podobně choulostivé na psychické podmínky jsou i první roky života v rodině. Nedivili bychom se, kdyby se ukázalo, že tzv. syndrom náhlé smrti dítěte v prvním roce života, je analogický potratům v nepříznivém prostředí, i když jsme si vědomi, že rozhodnutí o tom, co je pro dítě v těchto případech noxou je velmi obtížné. Mimochodem musíme poznamenat, že jsme před časem v práci o sterilitě vyjádřili přesvědčení, že tzv. psychogenní sterilita může souviset s nedostatečně zralou rodičovskou strukturou páru.5 V takovém případě bývá dítě potráceno velmi časně již z biologické dělohy, nebo není počato vůbec. Dnes bychom poukázali na nedostatečnou psychickou potenci páru, která je pochopitelně závislá na stupni zralosti obou partnerů, to jest na tom, jakou šanci měli sami ve svých rodinách dokončit proces separace. 3.2 Druhý trimestr a příprava na
porod Další nebezpečné období je v biologické děloze doba po 28.týdnu, kdy je dítě již schopno po případném předčasném porodu přežít, je to však mimořádně riskantní a dítě by se neobešlo bez zvláštní péče. Zde je vývoj dítěte ještě plně závislý na schopnosti dělohy růst a na funkci placenty, dokud nebude dostatečně zralá plicní tkáň k samostatnému dýchání. Intrauterinní stres urychluje zrání plic dítěte. Po desátém roce života je sice dítě už schopné po event. rozpadu rodiny přežít, následky však jej mohou provázet po celý život. Těžké podmínky v rodině mohou také vést k urychlenému zrání sociálních funkcí dítěte. Procházel-li předchozí vývoj bez nápadností a sociální děloha poskytovala dostatek výživy přiměřeně vývojovému stupni všem členům rodiny, je pravděpodobnost vážných poruch jak na psychické tak na somatické úrovni malá. Puberta zahájí kolem 12 let poslední fázi pobytu v sociální děloze, podobně jako poslíčky mohou ohlašovat porod. 3.3 Práce k porodu Hustota hormonálních receptorů v děložním svalu, které jsou odpovědné za kontrakce dělohy, je během těhotenství velmi nízká. Začíná však prudce stoupat ke konci těhotenství.6 Významný vliv na začátek porodu má zřejmě také infekce, pronikání vlivů ze zevního prostředí dovnitř dělohy.7 Souhra mnoha faktorů nakonec způsobí, že čím více dítě oznamuje, že je ohroženo a chce větší prostor, tím více se děloha matky stahuje a paradoxně se zmenšuje.8 Teprve tak je nalezena a otevřena cesta ven: díky konfliktu se porodní cesty uvolní. Uvolňování dítěte z původní rodiny je analogické průběhu biologického porodu. I v tomto případě je nezbytný konflikt k tomu, aby byla nalezena cesta ven. Dítě je jen zdánlivě volné v pohybu. Ve skutečnosti si život mimo rodinu umí těžko představit. Také v případě sociální dělohy se stává bezprostřední okolí adolescenta stále citlivější na jeho chování. Ztrácí se původní ochrana dítěte a zvyšuje se napětí, podrážděnost v rodině. S adolescentem přichází v tomto období do rodiny mnoho nových věcí, zvenčí pronikají do rodiny obranu vzbuzující prvky, stejně jako je to v případě infekce u dělohy biologické. I zde můžeme pozorovat celou řadu poruch. Předčasný porod, kdy je dítě vypuzováno ven, aniž k tomu dalo podnět, připomíná situaci dítěte, které je předčasně a bez podpory stavěno na vlastní nohy. Přenášení zase dobře odpovídá situaci v rodině s dospívajícím dítětem, kterému například úzkostní rodiče nedovolují, aby se osamostatňovalo. Obě situace jsou nebezpečným zdrojem symptomů v rodině. Jejich nositelem se může stát kterýkoli člen rodiny a na toho se upře pozornost lékařů. Bez pochopení základní situace hrozí, že péče zdravotníků symptom posílí, místo aby jej oslabovala. 4.0 Symptomy doprovázející vývoj v sociální děloze Domníváme se, že jde o více než analogii. Podobně jako Freud a po něm další upozornili na somatizaci úzkosti a její souvislosti s porodem, domníváme se, že na jednotlivé fáze intrauterinního života volně navazují pozdější situace v "sociální děloze".9 Jsou tak vytvářeny posloupnosti vrstev životních zkušeností, ve kterých čas od času jedna vrstva připomene některou z předchozích. Překvapivě se tak mohou aktualizovat některé dávno zapomenuté projevy organismu v nové situaci tím, že se psychosociální systém ocitne v podobném kontextu. Tento proces může jít přes generace. Setkáváme se například s tím, že dítě zažilo ve své sociální děloze traumatické okolnosti, po kterých zůstala otevřená zranění, ale bylo možné na ně dočasně zapomenout (odtržení od matky, rozvod, sexuální zneužití,...). Může relativně úspěšně realizovat odpoutání z původní rodiny a založit rodinu vlastní, traumatické vzpomínky mohou zůstat po celý život v klidu. Když se však člověk dostane v nové rodině do souvislostí, které připomenou kritické období z minulosti, trauma znovu ožívá.Stane-li se tak, je málo platné, že dotyčný už není dítětem, ale dospělým a že žije v jiné sociální děloze, než kde trauma vzniklo. Jako by se propadl pod vlivem podobné konstelace do transu, v němž se změní jeho vnímání. Realita současnosti je zcela ovládnuta emocemi, jejichž zdroje leží v minulosti. Reálně znovu může prožívat bývalou bolest a ta ovlivňuje jeho současné jednání. Pro členy rodiny, kteří původní souvislosti pochopitelně neznají, se může jevit jako nesrozumitelné, nelogické. Vyvolávajícím momentem může být i tak prostý fakt, že dcera dospěla do věku patnácti let, z nějakého důvodu kritického věku v životě matky. Rodičů, kteří zažili nedostatek emočního sycení ve svém dětství, se často ujímají jejich vlastní děti na svůj úkor, jak to popsala Millerová.10 Na to nás upozorní až symptomy v rodině. Pracovali jsme s rodinou, kde dcera začala trpět astmatickými projevy v době, kdy se spustil z našeho pohledu předčasný sociální porod. Našla si přítele, když se situace doma stávala pro konflikt rodičů dlouhodobě nesnesitelnou. Rodiče, i když v jedné domácnosti, dávno neměli nic společného, muž ztratil zájem o duševní život ženy a ta reagovala naprostým útlumem smyslnosti. Při pokusu dcery vzdálit se, začal se u ní rozvíjet stav dušnosti. Způsob, jakým jsme o tom společně s rodinou mluvili, vykreslil kontext předčasného porodu, kdy je dítě nutné uložit do inkubátoru, protože ještě nemá zralou plicní tkáň. Obraz byl tak silný, že nás to přimělo zeptat se, jestli to někdy již zažili. Matce se vybavily vzpomínky na porod. Dcera se opravdu narodila předčasně a spolu s matkou zažily násilnou separaci. Lékaři tehdy nedávali matce žádnou naději. Plíce byly málo vyvinuté k samostatnému životu. Vzpomínka byla tak živá a přítomná, že u matky vyvolala slzy. 5.0 Nemoc nebo poruchy vývoje v synchronizaci členů rodiny? Založení rodiny, sociálního prostoru pro vývoj dítěte, klade velké nároky. Předpokládá synchronizovaný vývoj všech členů systému. Konstelace vztahů v trojúhelníku otec - matka - dítě je charakterizována velkou vzájemnou závislostí. Co se jednomu stane, všem se stane. Na vývojové změny u jednoho nutně reagují i další dva. Nejdynamičtějším vývo jem samozřejmě prochází dítě, proto také bývá zdrojem impulsů, které nutí celý systém k proměně.Jak často jsme řešili vážné somatické symptomy u dítěte mírněním úzkosti matky. Za nejlepší řešení pokládáme otevření zdrojů psychické potence manželského páru, aby například muž byl schopen snižovat úzkost matky. Symptomy pak z rodiny mizí. Jak obtížné bývá k takovému úkolu muže získat! Příčin je zřejmě víc, jednou z nich naznačíme. Navzdory prudkému vývoji od dob Freudových, v jehož průběhu se v celé populaci dramaticky snížily zábrany a stud odhalovat se tělesně, stud odhalovat slabá místa v duševním životě bývá především u mužů tak silný, že brání vytvářet důvěrnou atmosféru psychické blízkosti v páru. Někdy můžeme mít dojem, že čím více se muži chlubí navenek svou tělesnou potencí, tím méně jsou ochotní otevírat se před ženou psychicky a blokují tak možnosti rozvíjení psychické potence páru.Odtud pak zhoubné hladovění žen po duševní blízkosti, bez které ta tělesná přestává být možná. Se zralostí ženy se rozdíl ještě zhoršuje. Na stále rostoucí rozpor mezi něžným a smyslným proudem sexuality, jako příčiny bídy vztahů mezi mužem a ženou, upozornil už ve své době Freud. Vyjádřil dokonce obavu, že se poruchy vývoje oidipovského trojúhelníku budou v popula ci zhoršovat. Můžeme, bohužel, jeho obavy potvrdit.6.0 Závěr Využíváme pojmového aparátu vycházejícího z metafory rodiny jako sociální dělohy k popisu a k pochopení jevů, které vidíme v naší klinické praxi. Zdá se nám, že vazby mezi jednotlivými členy rodiny lze vždy popsat jako tzv. oidipovský trojúhelník v různé vývojové fázi. Je to způsob zrání ve vztazích. Symptomy, spojené s vývojem tohoto trojúhelníku, nepokládáme obvykle předem za patologii. Nejčastěji jde o neuvědomované poruchy časování, por uchy rytmu a souhry rodinného celku, ať máme před sebou rodinu s anorexií, bulimií, incestním chováním, nebo s chronickým somatickým příznakem typu alergie, nebo různých záchvatů.Dynamika vývoje těchto trojúhelníků v rodině souvisí úzce s vývojem sexuality všech členů, která se nám jeví jako neodmyslitelná hnací síla rozhodující o zdraví a nemoci. Zábrany, stojící v cestě této síle, jsou zdrojem úzkosti se vší její bohatou symptomatologií. Je-li v živých systémech sexualita touhou po růstu, opačné tende nce provází úzkost.Koncept sociální dělohy představuje praktickou pomůcku při práci s rodinou. Je optikou, která přináší porozumění komplikovaným dějům v rodině v přirozeném jazyce rodiny. Obraz rodiny jako sociální dělohy není v rozporu s všeobecně známými poznatky různých psychoterapeutických škol. Jde o evoluční pohled na vývoj lidské psychiky. Rodina je v něm chápána jako nezbytný vyšší stupeň evoluce. Je prostorem, v němž probíhá proces replikace jazyka a v něm psychosociálních zkušeností člověka. V tom spatřujeme podmínku lidské existence. V Praze 25.5.1996 1 Chvála, V., Trapková, L.: Metafora terapie jako setkávání receptorových polí, Kontext 4/94 2 Freud, Sigmund: Vybrané spisy, II-III, str. 272, 2.vydání Praha, 1993 3 Reich, Wilhelm: Funkce orgasmu, 1942, Praha 1992, překlad A. Pech 4 Chvála, V., Trapková, L.: O hladových ženách a spících mužích aneb o anorexii, Sborník prací psychoterapeutické fakulty IV, Praha, 1995, editor O. Šorm 5 Chvála a spol.: Co s psychogenní sterilitou?, Čs.gyn.1/1985 6 Zahradnik, H. P., Schäfer, W. Wetzka, B. et al.: Prostaglandine und Geburtsbeginn, Z. Geburtsh. Perinat., 198, 1994, č.5/6, s.181-185 7 Husslein, P. Egarter, Ch.: Über die Ursachen des Wehensbeginn beim Menschen, T. Geburts. Perinat., 198, 1994, č.5/6, s.163-169 8 Jung, H.: Uterusontraktion und Geburtsbeginn. Z.Geburtsh. Perinat., 198, 1994, č.5/6, s.160-162 9 Grof, Stanislav: Za hranicemi mozku, Gemma, 1994 10 Miller, A.: Das Drama des begabten Kindes und die Suche nach dem wohrem Selbst, Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1994
|
|
Pošlete e-mail na adresu chvala@sktlib.cz s dotazy či komentáři k této webové stránce. Pokud Vám nefunguje správně, uveďte typ prohlížeče a rozlišení obrazovky. Copyright © 2005 Institut rodinné terapie a psychosomatické medicíny v Liberci,o.p.s. Poslední úpravy 29 dubna, 2012 |