V současnosti převládá názor, že astma bronchiale je především onemocněním souvisejícím se zánětem v bronchiálním stromu plic.¹ Podle toho se také řídí léčba. Svědčí to o tom, jak dalece byly zapomenuty práce Alexandra, který považoval astma za typické psychosomatické onemocnění.²

Rádi bychom poukázali znovu na širší kontext tohoto závažného onemocnění. Jsme přesvědčeni, že bez jeho znalosti a bez skutečně komplexní terapie zahrnující i podstatný psychologický a především sociální rozměr lidské existence nemůže být léčba plně úspěšná. I když existuje vedle WHO doporučených postupů i řada dalších možností, jak s astmatem zacházet, zaměříme se na kontext léčby z pohledu rodinné terapie a akupunktury. Jeden z autorů působil dlouho jako porodník. Nemůžeme proto pominout zkušenost s porodem.

2.0 Význam dělohy v evoluci

Porod je situace, ve které je krize mezi požadavky růstu a možnostmi obývaného prostoru zdrojem nalezení cesty do dalšího prostoru. V něm jsou postupně objevovány a naplňovány nové možnosti růstu tak dlouho, dokud to organismu dostačuje.

Děloha představuje od ostatního světa oddělený prostor, ve kterém je organizmu dán čas a klid na vývoj určitého stupně ontogeneze. Placenta selektuje zdroje informací z okolního prostředí rostoucímu plodu. Ve fylogenezi bylo favorizováno toto řešení proto, aby jednotlivé kroky vývoje, ve kterém jsou plněny stále složitější úkoly, probíhaly postupně. Kdyby byl organismus vystaven okamžitě působení všech vlivů okolního světa, nemohl by realizovat genetickou informaci a navázat tak na řetězec živých organizmů vyvíjejících se nepřetržitě 3,5 miliardy let.

Nárok na větší samostatnost je první vážnou krizí vztahu matky a dítěte. Do té doby harmonický celek, vzájemná přizpůsobivost, se změní v konflikt.

Řada okolností má vliv na začátek porodu. Pronikání infekce, tlak proprioreceptorů, zmnožení receptorů myometria na oxytocin a tedy i zvýšená citlivost dělohy na tento podnět, postupně zanikající schopnost placenty nabízet plodu dost podnětů.⁴ Nakonec snad rozhodne oxytocin z dětské hypofýzy jako vzkaz dítěte matce, že už nemá dobré podmínky pro další růst. Co se stane pak?

Kontrakce děložního svalu cyklicky zmenšují životní prostor dítěte, které vydává o to častěji zprávy o své úzkosti. Krize je bolestivá pro oba, matku i dítě. U obou se zvyšuje úzkost, situace zdánlivě nemá žádné východisko. Z dělohy nevede cesta ven, jak známo, použitelná pro tak velký plod.

Během porodu je při kontrakcích cyklicky narušováno prokrvení placenty. To vede nutně k nízké saturaci fetální krve kyslíkem a tak samozřejmě k asfyxii, která se může stát kritickou především tehdy, když porod z nějakých důvodů vázne.

Pocity nedostatku vzduchu, jsou projevy asfyxie. Představa, že se již nikdy nebudu moci nadýchnout, patří k porodní situaci. Dýchací pohyby vykonává plod již během těhotenství, i když v děloze nemá šanci nabrat kyslík. Ten je dodáván pupeční šňůrou. Asfyxie při porodu vyvolává nutkavou instinktivní potřebu se nadýchnout.

3.0 Další vývoj dítěte a astma

Jestliže jsme definovali dělohu obecně jako relativně uzavřený prostor, ve kterém organismus plní určitý růstový úkol, můžeme jednotlivá růstová stádia dítěte, odehrávají-li se v podobně relativně uzavřeném prostoru, považovat za další "dělohy". Erik H. Erickson, americký psychoanalytik, popsal Freudova růstová období a rozšířil je o další. Do odchodu z rodiny projde dítě nejméně pěti z nich.⁵

3.1 Orálně senzorické období

V prvním roce života řeší dítě otázku základní důvěry proti základní nedůvěře ke světu. Ten představuje především matka. Ta je také rozhodující osobou pro vyřešení úkolu dítěte. Neverbální projevy nejistoty, úzkosti, zlosti, distancovanosti, mají základní význam pro vývoj dítěte. O pozitivním významu doteků pro vývoj dítěte v tomto období bylo sneseno dostatek důkazů.⁶,⁷

Být matkou jistě není snadné. Kolik je takových žen, které se bojí svého novorozeného dítěte dotýkat, aby mu neublížily. Kde vzít jistotu k pečování o dítě tam, kde žena sama nemá dost jistoty nebo je navíc znejisťována vlastní matkou babičkou? Jak těžký může být úkol sytit vlastní dítě pro ženu, která sama nebyla dostatečně sycena svou matkou.

Záleží také na dítěti. Pokud se nejisté matce narodí dítě klidné, milé, vstřícné a nebojácné, může se vzájemný vztah vyvíjet příznivě. Klidné dítě může už v tomto věku matku podpořit, vlastně se o ni postarat, jakkoli to zní paradoxně. Narodí-li se matce naneštěstí dítě neklidné, bojácné, nadměrně pohyblivé, hendikep matky jen umocňuje.

Pokud se vztah mezi matkou a dítětem vyvíjí synchronně, matka podporuje přiměřeně jeho růst a dítě podporuje zrání a jistotu matky, pak oba bývají zdraví. Stupňuje-li se naopak nejistota a úzkost v jejich vztahu, reaguje dítě často rozjitřením celého povrchu těla a klinik bývá konzultován pro atopický exém. Není divu, celá senzorická oblast je hlavním orgánem tohoto období. Komunikace se děje celým povrchem.

Většina skutečně účinných terapeutických technik v této době tak či onak zvyšuje množství jasných, nekomplikovaných doteků mezi matkou a dítětem. Matku je třeba podpořit, dát jí do ruky prostředek k častému dotýkání dítěte, například mastičku, olejíček, koupel a podobně. Čím méně drastických " tzv. účinných" látek, čím více bezpečí pro oba lék poskytuje, tím lépe.

V těchto případech bývá ztížen také přechod do dalšího růstového stadia. Jako by porod vázl. Vzniká první šance k vytváření symptomů asfyxie u dítěte pod obrazem záchvatů kašle. To trvá tak dlouho, dokud se kontext porodní situace nezmění.

Klinik ví, že často dochází k proměně atopického exemu u dítěte do obrazu chronického kašle. Lékař užívající akupunkturu, podle převažující emoce, vzteku, nebo strachu, nalézá projevy plnosti, nebo prázdnoty. Už tady bude platit: pomoci je potřeba matce, tím bude pomoženo dítěti. Snižování úzkosti matky vede rychleji k vymizení symptomů u dítěte. Akupunkturista má řadu možností, jak pomoci matku zpevnit. Rodinný terapeut zvyšuje jistotu v rodinném systému podporou pozice matky a zvýrazněním úlohy otce, který je za přirozených okolností hlavní oporou matky a zdrojem její jistoty. Někdy je třeba oslabit vliv prarodičů, vede-li ke stupňování nejistoty matky.

Dítě se učí být iniciativní a nést za svou aktivitu odpovědnost. Je velmi citlivé na pocity viny. V tělesném schématu se zdroj maximální slasti somatizuje již do genitálu. Naše společnost vychovává převážně vyvoláváním pocitů viny. Dítě, jehož matka je nezralá, nebo nenasycená z vlastního dětství, zvláště pokud o ni emočně nepečuje její muž, vyžaduje emoční podporu od dítěte. ("Pročpak mě nemá můj chlapeček rád?")

Dítě je schopno ji matce poskytnout, ale přetěžuje ho to. Ono je tím, kdo emoční podporu v této době potřebuje. Navíc vrcholí zápas o rodiče opačného pohlaví, analytikům známý jako Oidipův komplex, jistě zcela přirozený a legitimní zdroj růstu a sexuální identifikace. V rámci tohoto mileneckého trojúhelníku je velká šance prožívat pocity úzkosti, strachu z vykastrování, jak to nazývá Freud.⁸ Objevují se projevy překrvení, jaké později známe v orgastických oblastech těla. I to se může podílet na fenoménu astmatických záchvatů.

U jedné naší starší pacientky jsme pozorovali tento jev v extrémní podobě. Léčila se pro astmatické záchvaty několik let. Vznikly v době, kdy se pokusila opustit matku, sice v přiměřeném věku, ale ne dost zralá k takovému kroku. Matka sama dceru seznámila se synem své kamarádky v naději, že se dcera vdá. V náhlé úzkosti, že ji dcera opustí, pak rozhodně proti partnerovi dcery vystoupila. Dcera však neposlechla a při prvních vánocích, které netrávila s matkou, prožila první astmatický záchvat. Když ji později muž opustil (údajně nevydržel stálé útoky matky), byly záchvaty stále častější. V době, kdy k nám přišla, žila již dva roky sama. Přišla od alergologa s tím, že je alergická i na intravenosní podání kortikoidů. Ukázalo se, že skutečně reaguje výrazným lokálním překrvením a otokem v místě jakéhokoli vpichu. Později si uvědomila, že záchvaty dušnosti souvisí se silným sexuálním vzrušením. To odpovídá popisům, které už ve třicátých letech přinesl Freudův žák Reich.⁹

Dítě ve třetím období růstu stále blízkost rodiče potřebuje. Často dlouho do noci čeká na matku, aby se s ním přišla polaskat, aby projevila svůj zájem o něj. Není-li v tom uspokojeno, uzavře svou bolavou ránu do krunýře odmítání blízkého kontaktu. Podobný obraz homeopaté popisují u léku natrium muriaticum, v metafoře příběhu nemilovaného dítěte. V důsledku konfliktu začínají první tzv. senné rýmy, somatizovaný projev smutku, skrytý pláč dítěte.

Objevují se angíny u takových dětí, známka chronického sevření hrdla, známky křivdy z odmítnutí blízkosti.

S těmito dětmi se akupunkturista setkává častěji. I když je možné podobné symptomy akupunkturou dobře ovlivnit, rozhodující pro úspěch léčby bude mít spíš vztah dítěte k lékaři jako laskavému a zájem projevujícímu rodiči, dokáže-li ho svým chováním lékař zastat. Jindy může efekt léčby podporovat naopak efekt "ortelové terapie", který nelze podceňovat. ("Když se zlepšíš, nebudeš muset chodit na akupunkturu").

U dětí může být výhodnější použití klasické homeopatie, která i přes neschopnost vyložit účinek léku poskytuje především velký prostor pro rozvíjení terapeutického vztahu a není navíc bolestivá. I v tomto období je nejúčinnější terapeutická práce s matkou, třeba pod obrazem akupunktury, otevřeně pak psychoterapie. Matku motivujeme tím, že je třeba, aby se i jí ulevilo, chce-li, aby bylo dítě zdravější. Nejefektivnější však bude rodinná terapie tam, kde rodina společná setkávání s terapeutem akceptují jako šanci pro růst a zrání celé rodiny. Rozhodující změnou bude znovu nastolení rovnováhy mezi matkou a otcem dítěte, tak aby se jejich vztah stal dostatečně plodným zdrojem podnětů pro dítě.

3.4 Období latence

Úkolem dítěte bude vybojovat snaživost a sebevědomí proti pocitům méněcennosti. Je-li dítě rodiči podporováno, jeho snaživost se uplatní a dítě se rozvíjí. V opačném případě, když rodiče dítěti nevěnují pozornost, nebo jejich kritické postoje převažují nad povzbudivými, může zůstat celý život zakleté do pocitů méněcennosti. I v tomto období může být dítě ještě dosyceno láskou matky, je to však obtížnější, než v předchozím období, protože na dítě přichází mnoho nových povinností. Matka se mu chtě nechtě vzdaluje.

Akupunkturista uvidí spíše syndromy z prázdnoty, především slabost dráhy plicní, někdy s přeplněním dráhy tračníku, jindy bez ní. Projevy poruchy růstu v tomto období budou nejspíš charakterizovány stavem méněcennosti organismu v nejširším slova smyslu. Diety, vedoucí k dramatické změně postavení takového označkovaného dítěte v rodině, mohou být překvapivě efektivní. Neměli bychom však z neznalosti širšího kontextu upadat do přílišné generalizace typu: "Všechny alergie způsobuje alergie na mléko" a pod.

I v tomto období má smysl pracovat při onemocnění dítěte s matkou, lépe s oběma rodiči. Ideální je, když se i nyní podaří motivovat otce k tomu, aby to byl on, kdo dodává matce větší jistotu. To však vyžaduje speciální postupy rodinné terapie.¹⁰

Nebývá to snadné už proto, že je to období, ve kterém stav rodinného systému může být vážný. Rezervy matky bývají nezřídka vyčerpány, pokud otec, jak je zde zvykem, nevěnuje růstu rodiny pozornost a emočně manželku nepodporuje. Často jsou to děti, které se už musí starat o to, aby se rodiče nerozešli definitivně. Bývá snazší zainteresovat matku na léčbě, protože je sama již často nositelkou mnoha, především algických symptomů.

 
3.5. Puberta

Celý rodinný systém se dostává do krize, jejímž úkolem je uvolnit pro dítě cestu z rodiny ven. To vypadá zdánlivě nelogicky, když dítě už dávno ví, kde jsou dveře. Sociální děloha jako virtuální realita není určena jen materiálně bytem rodiny, ale především mentálně sociálním prostorem mezi matkou, otcem a dítětem, případně dětmi.

3.6 Růst a vývoj celého systému

Předpokladem k tomu, aby vše postupovalo bez kolizí, je růst sociální dělohy samotné, tedy obou rodičů, matky i otce. Zdálo by se, že většina zatím uvedených nároků se vztahovala k matce. Ta může být v pořádku tehdy, když má k sobě přiměřeně pozorného, aktivního partnera se kterým se synchronizovali. Ona je JIN a on JANG v celém širokém smyslu těchto pojmů. Ona je oplodňována mužem nejen biologicky, ale i ve smyslu psychickém. Potence jejího růstu je dána potencí růstu muže, a naopak. Zaostávání jednoho z nich, nedostatečný kontakt, slabé rozvinutí vztahových fenoménů v rodině se projeví čímsi jako " psychickou podvýživou dítěte". Že interakce mezi lidmi má mnoho společného s výživou ukázal již E. Berne.¹²

Zatím co dospělí mohou najít jiné zdroje emoční výživy, dítě je závislé především na nich. To, co matku dítěte nezahubí, nezájem jejího partnera, může být těžko zvládnutelné pro dítě. To je vidět spíše při vzniku poruch příjmu potravy, podobné je to však i při symptomech astmatu v tomto věku.

Zdá se, že zvlášť náchylné k vývoji asfyxie v období oddělování od rodiny jsou ty děti, které se narodily předčasně. Jakoby se těžká zkušenost s osamostatňováním od matky po předčasném porodu znovu opakovala. Pokud se k tomu navíc přidá další komplikace, není-li k dispozici otec, který by v sociálním porodu přirozeně pomohl, může být rozvoj nebo zhoršení astmatu v tomto období velmi dramatické.

Akupunkturista bude moci nejčastěji použít mimořádné dráhy, nejlépe u více členů rodiny tak, aby poměry JIN a JANG byly znovu stabilizovány.¹³ Bude-li pracovat podle symptomů nebo jen s jedním členem rodiny, měl by počítat s tím, že bude muset být pacientovi průvodcem po celou dobu sociálního porodu. Nesmí ho předčasně opustit.

4.0 Astma a terapie.

Všechny tyto a mnoho dalších souvislostí mohou být zdrojem metafor pro terapii. Každý prostředek k léčbě má jednak vliv přímý, jednak neméně podstatný vliv metaforický. Zacházíme-li například s dietami v rodině astmatiků, pracujeme také nutně se symbolickou rovinou výživy.

Například v rodinách, kde zdrojem nejistoty matky jsou zásahy prarodičů, bývají velmi účinné netradiční, třeba makrobiotické diety, které většinou znemožní vliv babičky skrze kuchyni. (Muž:"Co to má být? Svíčková? To moje matka tam dávala...") Všimněte si, jak často efekt léčby dietou zmizí, stane-li se babička sama expertem na tuto dietu. Další nové diety pomohou, dokud pomáhají odclonit vliv širší rodiny, v řeči rodinné terapie: dokud mohou představovat hranici v rodinném systému.

Ani úzkost prarodičů jako výrazný vliv na zdravotní stav dítěte nemůžeme vyloučit. Babičky velmi často znejišťují mladé matky, zvláště tehdy, když samy cítí dluh k nim z období, kdy namísto kojení a mazlení s dětmi budovaly socialismus v továrnách nezřídka již od tří měsíců po porodu.

Jednou z možností, jak uvažovat o nesporně příznivém vlivu speleoterapie, pobytu dětí v jeskynních dutinách, je metafora jeskyně jako dělohy. Návrat do této archetypální podoby prvotního příbytku možná právě i se všemi těmi parametry iontovými, stoprocentní vlhkostí, stálé teploty, tichem, může být významným metaforickým sdělením: "Neboj se, děloha je stále tady, nikam ještě nemusíš".

4.1 Metafory akupunktury a homeopatie

Akupunktura nabízí velké množství metafor tělových souvislostí propojených s emočními konflikty. Domníváme se, že původní, zčásti analogový čínský jazyk, byl pro tento způsob užití akupunktury výhodnější než umožňují digitální jazyky evropské. Úplná digitalizace akupunktury nebude patrně nikdy možná. Toto pojetí chápání nemoci a jejich léčby neberou noví čeští skeptici v úvahu, je proto těžké se s nimi dorozumět.

Metaforu nelze měřit ani vážit. Lze ji jen pochopit, a ještě každý po svém, jinak nemůže účinkovat. Protože však živá skutečnost má vysoký stupeň komplikovanosti, je metafora vhodnější k jejímu ovlivňování, než pouhá singularita, v živé přírodě tak vzácná.¹⁴

Lze si představit, jak mocnými a komplexními metaforami disponuje homeopatie ve svých obrazech léků. V nich jsou obsaženy celé vývojové trajektorie jednotlivců, které jsou z chaosu žité skutečnosti vybírány nahodilými událostmi.¹⁵ Ty umožňují nastavení lékaře a pacienta mnohem přesněji než tradiční úvahy o fysiologii dýchání. Spíše než chemické a fyzikální důkazy pro smysluplnost užití homeopatie bude třeba sáhnout podle našeho názoru k pojmům z teorie chaosu a synergetiky.¹⁶ Obáváme se, že lék nelze vytrhnout z komplexu homeopatické léčby a zkoumat jej odděleně.

4.2 Lékař jako porodník

Jestliže vše probíhá harmonicky, člověk od narození do odchodu z domu prochází pěti stadii vývoje. Na prahu každého z nich se zvyšuje v systému úzkost. V každém z těchto období je možné pozorovat zvýšenou nemocnost. U disponovaných jedinců to může být somatizace úzkosti se začarovaným kruhem zvýšené pohotovosti ke spasmům, překrvení, asfyxie, které jsou reminiscencí na první významný porod. Řekli jsme, že k porodu patří. Čeho je však třeba, je funkce porodníka. Člověka, který napomáhá přirozeným silám, aby byla nalezena cesta ven.

Člověk v úzkosti potřebuje především někoho, o koho se bude moci opřít. Je jedno, co uleví pacientovi s astmatem. Nejvíce potřebuje pevnou náruč. Tuto roli splní samozřejmě rodič, který sám není v úzkosti, nestačí-li to, musí se přidat profesionál, jímž je zpravidla dostatečně vybavený lékař. Pokud bychom měli na mysli růstové úkoly organismu a pomáhali mu na této cestě, věříme, že by nemuselo astmatických onemocnění přibývat takovým tempem.

Při práci s rodinami vidíme, že to, co nazýváme nemocí, je často porucha synchronizace růstu jednotlivých členů rodiny, z nichž každý řeší svůj vývojový úkol odpovídající jeho mentálnímu věku. Máme zkušenost, že pokud se podaří snížit úzkost matky, zvýšit zájem otce o ni, léčba dítěte se daří mnohem lépe.

4.3 Rodinná terapie a komplexní léčba astmatu

Když si lékař začne uvědomovat vliv matek na rozvoj a udržování symptomů astmatu, může jim to mít za zlé. Nevědomě pak může zvyšovat pocity viny u matek, již tak dost zkoušených těžkým onemocněním dítěte.

Teprve tehdy, kdy se rozšíří obzor lékaře také na další členy systému, manžela, prarodiče atd. pochopí, že matky nejsou viny. Pak se výsledky léčby astmatiků mohou zlepšit.

Obáváme se, že samotné informace o této problematice nejsou příliš užitečné. Nestačí lidem jen říkat, jak a co s čím souvisí, je třeba jim pomoci věci změnit, a to nelze jen samotnou akupunkturou, antialergiky, kortikoidy nebo homeopatií.

K tomu je třeba dobře rozvinutého systému rodinné terapie. Použití akupunktury, nebo vhodné medikace je nanejvýš užitečným doprovodným prostředkem, pokud bezprostředně ulevuje při nesnesitelných symptomech dušnosti. Rodinná terapie není schopná odstraňovat bezprostřední pocit ohrožení astmatika. Během práce s rodinou pomáháme proměňovat systém, což často vede přechodně dokonce ke zhoršení symptomů (podobně jako u homeopatie). Ostatními prostředky pomáháme snášet nebo odstraňovat symptomy nutně provázející změnu. Zvyšuje to důvěryhodnost léčby a jistotu, oporu, kterou astmatik nezbytně potřebuje.

4.4 Vina a terapie

Na druhé straně je zřejmé, že odkrývání hlubokých příčin nemoci vyvolává pocity viny za nemoc, a ty je třeba psychoterapeuticky ošetřit. Možná proto je pro všechny zúčastněné, pacienty i lékaře, výhodnější pracovat s neodkrývající terapeutickou technikou, která se nevědomých příčin nemoci nedotýká a symptomy spíše potlačuje. Nedostatek dobře vycvičených terapeutů, velký tlak farmaceutických firem i neinformovanost veřejnosti jsou faktory, které rozvoj psychoterapie brzdí.

Chtěli jsme ukázat, že kontext onemocnění leží v rodině i když je nám jasné, že na onemocnění se podílí celá řada dalších faktorů, zánět, alergeny i látky zcitlivující.¹⁷ Všechny faktory integruje nakonec sám organismus, který je součástí makroorganismu rodinného systému.