Stanislav Komárek: Spasení těla: Moc, nemoc a psychosomatika.

Mladá Fronta, edice Kolumbus, Praha 2005, ISBN: 80-204-1287-5, 152 stran, 170Kč

Ke čtení rukopisu této knihy jsme se dostali shodou okolností až během letu na lince Vancouver-Londýn, která se v létě pohybuje právě po hranici dne a noci tak, že pod cestujícími hranice mezi dnem a nocí jaksi „proklouzne“, z jedné strany slunce a z druhé noc. S nadsázkou lze říci, že jsme ji nečetli ani ve dne ani v noci a pokud jde o prostor, zatímco první stránky jsme začali číst ještě nad západním pobřežím Severní Ameriky, která je západní kulturou osidlována teprve několik století, dalšími jsme se pročítali nad nekonečnými zamrzlými pláněmi Grónska, četbu jsme dokončovali nad Irskem, Skotskem a stařičkou Anglií. Kdybychom tedy vnímali čtení jako proces vázaný na prostor a čas (text si nepochybně spojujeme s tím, kde čteme a co se kolem nás děje) Komárkova kniha „Spasení těla“ pro nás vytvořila jakousi šmouhu událostí mezi Vancouverem a Londýnem, mezi novým a starým světem, ani ve dne ani v noci.

Zmiňujeme tyto okolnosti především proto, že naše vnímání textu nepochybně ovlivnily, stejně tak, jako čtenáře ovlivní jiné prostředí, ve kterém se nachází. Jinak bude knihu vnímat člověk při pobytu v lázních, jinak lékař učítající ji ve službě, nebo student připravující se na zkoušku u pana profesora Komárka. To je samozřejmé, proč ale právě u Komárkových textů vyvstává pro nás aspekt kontextu tak významně do popředí oproti například takovému románu Karolíny Světlé Kříž u potoka, abychom uvedli příklad co možná nejvzdálenější? Zatímco román nás zavede do jednoho prostředí a jedné doby, naladí nás tak, abychom se mohli s jeho postavami sblížit, pochopit je, abychom po nějakou dobu pobyli s nimi, nebo se přímo stali jimi samotnými v jakémsi transu, Komárkův text bude čtenáře neustále vytrhovat. Bude s ním divoce smýkat z prostředí do prostředí, z jedné oblasti vědění do jiné třeba i během jediné věty. Sotva se čtenář na chvíli usadí v pohodlí pojmového aparátu biologie, hned je vytrhován příkladem z oblasti historie nebo filologie, filosofie nebo medicíny, autorovy argumenty pocházejí právě tak ze znalostí starých antických textů jako z praktického současného života (a jazyka), z historie novodobých dějin právě tak jako z evoluční biologie, tu z oblasti vědy, jinde z teologie, v rychlém sledu. Tak má čtenář šanci neulpět na jediném stanovisku nebo argumentu a zahlédnout popisovanou oblast moci a nemoci jaksi panoramaticky, paradoxně jako by bez protikladů, bez nichž, jak sám autor v úvodu píše, ani svět vnímat neumíme, protože protiklady z celku světa naše mysl sama nechává vyvstávat. Máme tak vzácnou příležitost, pokud neulpíme na detailech, zahlédnout oblast tak protikladnou jako je vztah tělesného a duševního, moci a bezmoci, dobrého a zlého, v neuvěřitelně barvitém a divokém tanci jako celek, kde k sobě všechno tak či onak patří a vzájemně se podmiňuje a doplňuje. Jakékoli ulpění na jediném detailu celou tuto hru světa zastavuje a zbavuje života.

Rychlé tempo a nahromaděné informace, pokud jim čtenář dovolí na sebe působit,  mohou mu otevřít panoramatický pohled na svět, ve kterém žijeme, ne nepodobný pohledu na svět z výšky letícího letadla. Dobře víme, jak vypadají hory a údolí zblízka, jak dlouho je třeba jít pěšky prašnými cestami, neproniknutelnými lesy, kolik bychom asi na cestě potkali lidí a jak bychom se s nimi  možná zapletli v mocenských hrách, ale odsud z letadla to vypadá tak snadné. Za pár chvilek přeletíme Grónsko jako by nic. Komárek jako by byl podobně nad věcí: o představě převtělování duší mluví stejně klidně a bez štítivosti jako o „duši na jedno použití“, oběma světonázorovým postojům nechává stejné místo vedle mnoha dalších. Jako by přehlížel neuvěřitelně pestrý svět myšlenek a názorů stejně jako svět živočichů a rostlin, ve kterém má stejné právo na existenci slon i myš, pták i ryba, obratlovec i virus, dub stejně jako sinice, ač její slizká existence by v nás mohla budit dojem, že je tady jaksi omylem nebo navíc. Teprve takový nadhled patrně umožňuje ponechat věci takovými jaké jsou ve svých paradoxních a protikladných existencích vedle sebe aniž by se nutně vylučovaly. V tomto smyslu je i tato Komárkova kniha textem postmoderním v tom nejlepším slova smyslu, totiž navýsost současným.

Velmi cenná v kontextu českého písemnictví je autorova znalost německého prostředí. Jako málokdo z našich současných celebrit může Komárek porovnat jazykové možnosti německy a anglicky mluvící vědecké komunity. To je v době, kdy prakticky bez reflexe přebíráme anglosaskou vědeckou literaturu dominující na světovém trhu, stejně tak jako jsme před časem vzývali myšlenky z ruské oblasti, aniž bychom respektovali historické kořeny české literatury vyvíjející se na pozadí německého myšlení, něco, co stojí za pozornost. Zdá se, že zrovna pro rozvoj medicíny má tento rozdíl podstatný význam. Změna od literárních zdrojů řeckých a následně německých k latinským a následně francouzským a  anglickým je bohužel také cestou od pochopení člověka k obchodu s nemocí, od léčení k „opravárenství“, jak autor dokládá. Přitom je vzdálený nářkům několika u nás žijících lékařů obhajujících psychosomatická východiska. Rozvoj psychosomatického myšlení stejně tak jako jeho úpadek a novou renesanci popisuje profesor Komárek, muž stojící mimo zdravotnictví, jako proces na pozadí historických událostí starého kontinentu. Nelze jej podezírat z materiální zaujatosti k tématu, které mu, krom skromného autorského honoráře, není zdrojem obživy. Nemá žádný jiný důvod zastávat to či ono teoretické východisko pro medicínskou praxi než právě ten jediný: vědeckou zvídavost a zaujatost biologa. Mohlo by se zdát, že pojednání o psychosomatické medicíně by měla napsat autorita z řad lékařů. Realita v českých zemích je dnes bohužel taková, že zde téměř není akademické celebrity, která by se ujala tématu, které  „zapadlo za obzor“, aniž by zřejmě riskovala svou vědeckou autoritu. Na druhou stranu moderní medicína na biologii stojí a není tedy vůbec nepatřičné,  zabývá-li se biolog  teoretickými úvahami o medicíně, když ona sama tak nečiní, zaujata příliš sama sebou. Můžeme-li totiž čekat v současné léčebné praxi nějakou změnu, přijde nejspíš právě z oblasti biologie, která sama sebe objevuje už dosti dlouho nikoli jen jako aplikovanou fyziku a chemii, nýbrž jako vědu o sebeutvářejících se systémech, kterými právě živé organizmy bezesporu jsou. Mluví-li se tedy o bouřlivém rozvoji psychiatrie pod vlivem nových výzkumů mozkových funkcí, skutečná změna pro pacienty nastane až tehdy, kdy pozdvihne akademická obec oči od svých mikroskopů a computerových tomografů a magnetických rezonancí znovu k celku lidské existence, k síti vztahů, které člověk neustále spoluutváří a která teprve dává jeho hmotné existenci smysl. Teprve pak se znovu budeme zabývat také otázkou proč a ne jen jak člověk stoná.

Autorův pohled zvenčí na medicínu a její problémy se může někdy zdát nelaskavý a zjednodušující. Lékaři, který ví, co je to plná čekárna nemocných, dožadujících se ošetření aniž by měli sebemenší pochopení pro to, jak si sami nemoci způsobují svým způsobem života, se může zdát kapitola o medicínsko-průmyslovém komplexu a jeho moci nad pacientem poněkud znevažující bohulibou činnost. Není však pochyb, že je-li naše medicína jako celek nemocná, je třeba jí občas podávat léky - a ty bývají někdy hořké nebo nepříjemné. V čem spočívá naše nemoc? Možná právě v té obrovské moci, jakou disponujeme. Možností rozhodovat nad životem a smrtí člověka, kterou jsme si přisvojili, aniž bychom často skutečný smysl života pochopili. Medicína jako celek, jakkoli je mocným nástrojem proti nemoci a utrpení člověka, může ho sama svým stínem ohrožovat. Pozoruhodná je zkušenost výzkumníků života afrických kmenů. U řady z nich našli pověru, že šaman, který umí nemoci léčit, může je také přivolávat a proto je třeba se před ním mít na pozoru. Proto je pojednání o moci a nemoci v současné době tak důležité a je celkem jedno, zda pochází z pera biologa nebo lékaře.  

MUDr.Vladislav Chvála, PhDr.Ludmila Trapková

ZPĚT

Jste naším návštěvníkem

Pošlete e-mail na adresu  chvala@sktlib.cz s dotazy či komentáři k této webové stránce. Pokud Vám nefunguje správně, uveďte typ prohlížeče a rozlišení obrazovky. Copyright © 2005 Institut rodinné terapie a psychosomatické medicíny v Liberci,o.p.s. Poslední úpravy 29 dubna, 2012